Funkce sinus a kosinus jsou definovány pomocí následující geometrické konstrukce či algoritmu. Na vstupu je zadán úhel32 $\alpha$ a výsledkem bude hodnota $\sin(\alpha)$ a $\cos(\alpha)$. Při čtení algoritmu je vhodné sledovat obrázek č. 8.1.
V počátku souřadného systému s pravoúhlými osami $x$ a $y$ sestroj jednotkovou kružnici $K$ (tj. kružnici s poloměrem $1$ v daných jednotkách os a středem v bodě $(0,0)$).
Od kladného směru osy $x$ vynes úhel33 $\alpha$ proti směru hodinových ručiček. Jedním ramenem tohoto úhlu je kladná část osy $x$ a druhé rameno označme $p$.
Označme $A$ průnik $p$ a $K$. Dále sestrojme bod $P$, průnik osy $x$ a rovnoběžky s osou $y$ procházející bodem $A$. Tímto způsobem získáváme pravoúhlý trojúhelník $OPA$.
(Orientovaná) délka strany $OP$ představuje $\cos(\alpha)$ a délka strany $PA$ představuje $\sin(\alpha)$.
Přesnost výsledku samozřejmě závisí na přesnosti našich rýsovacích nástrojů. Nekonečné přesnosti lze dosáhnout pouze v případě nekonečně přesných nástrojů (zde pravítko, kružítko a úhloměr). Je zřejmé, že tato metoda „výpočtu“ není příliš praktická. V předmětu BI-MA2 si ukážeme, jak efektivně vyhodnocovat funkční hodnoty (nejen) těchto funkcí.
Základní hodnoty funkcí sinus a kosinus jsou shrnuty v tabulce č. 8.1 a jejich grafy si můžete připomenout na obrázku č. 8.3. Z konstrukce je také poměrně patrné, že s funkcemi sinus a kosinus se setkáme jakmile budeme studovat kmitající (oscilující) jevy. Je tomu přesně tak, nejznámější uplatnění v tomto směru je analýza a zpracování signálu (např. audio ve vašem počítači) pomocí Diskrétní Fourierovy transformace (DFT), resp. Rychlé Fourierovy transformace (FFT).
| \(\alpha\) | \(0\) | \(\frac{\pi}{6}\) | \(\frac{\pi}{4}\) | \(\frac{\pi}{3}\) | \(\frac{\pi}{2}\) |
|---|---|---|---|---|---|
| \(\sin \alpha\) | \(0\) | \(\frac{1}{2}\) | \(\frac{\sqrt{2}}{2}\) | \(\frac{\sqrt{3}}{2}\) | \(1\) |
| \(\cos \alpha\) | \(1\) | \(\frac{\sqrt{3}}{2}\) | \(\frac{\sqrt{2}}{2}\) | \(\frac{1}{2}\) | \(0\) |
Tabulka 8.1: Některé význačné hodnoty funkcí $\sin$ a $\cos$.
Přímo z definice pomocí jednotkové kružnice plynou okamžitě funkční hodnoty funkcí sinus a kosinus pro násobky $\frac{\pi}{2}$,
Pro ostatní úhly uvedené v tabulce č. 8.1 je potřeba se odvolat na vhodně zvolený rovnoramenný a rovnostranný trojúhelník. Hodnoty funkcí sinus a kosinus pro úhly $\frac{\pi}{6}$ a $\frac{\pi}{3}$ nalezneme v rovnostranném trojúhelníku o straně dély $1$ (levá část obrázku č. 8.2). Hodnoty funkcí sinus a kosinus pro úhly $\frac{\pi}{4}$ nalezneme v rovnoramenném pravoúhlém trojúhelníku s odvěsnami délky $1$ (pravá část obrázku č. 8.2).
Přímo z konstrukce funkcí sinus a kosinus ihned plyne důležitá vlastnost těchto funkcí,
Tato rovnost pouze vyjadřuje Pythagorovu větu v pravoúhlém trojúhelníku $OPA$ s přeponou délky $1$ a odvěsnami délky $\sin(\alpha)$ a $\cos(\alpha)$ (viz popis výše a obrázek č. 8.1).
Dále je z uvedené konstrukce patrné, že funkce sinus je lichá a kosinus sudá, tedy
Pro definiční obory těchto funkcí platí
a pro obory hodnot platí
Konečně, obě funkce jsou periodické s nejmenší periodou $2\pi$, obě funkce jsou definovány na celém $\mathbb{R}$ a pro každé $x \in \mathbb{R}$ platí rovnosti $\sin(x+2\pi)=\sin(x)$ a $\cos(x+2\pi)=\cos(x)$.
Velmi užitečné jsou tzv. součtové vzorce pro funkce sinus a kosinus. Tyto vzorce lze nejsnadněji odvodit pomocí vlastností násobení komplexních čísel s využitím goniometrického tvaru komplexního čísla. Pro libovolná reálná $\alpha$ a $\beta$ platí rovnosti
resp.
Díky sudosti funkce kosinus a lichosti funkce sinus ze vzorců (8.2) a (8.3) ihned dostáváme analogické vzorce pro rozdíl
Podobné vzorce lze odvodit pro funkce tangens i kotangens. Význam těchto vzorců a jejich využití je nasnadě: máme-li informaci o hodnotách $\sin \alpha$ a $\cos \beta$, pak nám tyto vzorce umožňují získat informaci např. o hodnotě $\sin(\alpha + \beta)$. Některé algoritmy na výpočet funkčních hodnot trigonometrických funkcí jsou na těchto vztazích založeny (k dispozici je tabulka předpočtených hodnot pro větší množství vhodně zvolených úhlů, z nichž se šikovně snažíme sčítáním a odčítáním nakombinovat uživatelem zadaný úhel – algoritmus CORDIC, poprvé použitý v navigačním počítači bombardéru B-52).
Dále ze vzorců (8.2) a (8.3) plynou vzorce pro tzv. dvojnásobný úhel, které se používají velmi často:
resp.
Pomocí vztahů (8.1) a (8.4) ihned odvodíme vzorce pro sinus a kosinus polovičního úhlu,
Pokud bychom se v těchto vzorcích chtěli zbavit absolutních hodnot, museli bychom o znaménku výrazů rozhodnout na základě úhlu $\alpha$, přesněji jeho příslušnosti do některého ze čtyř kvadrantů.
Mějme neprázdnou množinu reálných čísel $A \subset \mathbb{R}$. Reálnou funkcí reálné proměnné (zkráceně funkcí) $f$ rozumíme jednoznačný způsob jak každému číslu $x$ z množiny $A$ přiřadit reálné číslo $f(x)$. Takovouto funkci značíme $f\colon A \to \mathbb{R}$. Je-li $a \in A$ a přiřazuje-li mu funkce $f$ číslo $b = f(a)$, pak o čísle $a$ mluvíme jako o vzoru čísla $b$ a o $b$ jako o obrazu čísla $a$ vzhledem k funkci $f$. O $f(a)$ také mluvíme jako o funkční hodnotě funkce $f$ v bodě $a$.