Prakticky všechny elementární funkce lze rozšířit takřka na celou množinu komplexních čísel. Ano, platí $\ln(-1) = \ii\pi$ a $\sin(\ii) = \ii \sinh(1)$. Komplexní analýzou se však v povinných matematických předmětech z časových důvodů zabývat nemůžeme. Na přednáškách BI-MA2 však alespoň zmíníme, jak definovat $e^z$ pro libovolné komplexní $z$.
Například Mathematica implicitně pracuje v „komplexním režimu“. To může být pro neznalého uživatele velmi matoucí.
Pokud jste zvídaví, snadno ověříte, že tento výsledek není špatný:
„Problém“ tkví v tom, že v komplexních číslech má úloha
celkem tři řešení. To, které jsme dostali, je tzv. principiální řešení – řešení s nejmenším „argumentem“.
V CAS Mathematica mají různé symboly rovnosti následující význam.
Symbol ==
se používá ve smyslu logické rovnosti (porovnání, zápis rovnic).
Symbol =
se používá ve smyslu přiřazení.
Symbol :=
má význam „opožděného vyhodnocení“.
Demonstrujme tento rozdíl na příkladě. Výstupem tohoto kódu
a = 4;
b = a;
Print[b]
a = 2;
Print[b]
je
4
4
Naopak vyhodnocení buňky s obsahem
a = 4;
b := a;
Print[b]
a = 2;
Print[b]
má za následek výstup
4
2