Zde shrnujeme nejčastější dotazy, problémy a omyly, na které studenti zejména na začátku semestru narážejí a na které lze upozornit již nyní.
To je možné a naprosto v pořádku. Neočekáváte ale přece, že všichni na celém světě budou ctít přístup, který jste na střední škole měli. Různí lidé mohou používat různé konvence a mít k tomu velmi dobré důvody.
Pokud studujete nějaký materiál, pak je rozumné se nejprve seznámit s jazykem, který tento materiál používá. Například ve studijním textu k BI-MA1 je hned na začátku uveden seznam symbolů a na konci rejstřík pojmů umožňující snadno konkrétní definice dohledat.
Jako konkrétní případ uveďme pojmy týkající se monotonie funkcí a posloupností (rostoucí, ostře rostoucí, nerostoucí aj.). Existuje několik variant tohoto názvosloví. My používáme pouze jednu, aby nedocházelo ke zmatkům. Viz přednášky a poznámky k přednáškám.
Tato poznámka se netýká jenom matematiky, platí naprosto obecně.
Nejen v předmětu BI-MA1 používáme pro inkluzi pouze symbol $\subset$ a nerozlišujeme mezi vlastní a nevlastní podmnožinou. Tj. inkluze $A \subset B$ platí právě tehdy, když každý prvek množiny $A$ patří do množiny $B$. Speciálně pro libovolnou množinu platí $A \subset A$. V celém kurzu bez problému vystačíme s tímto jedním pojmem.
V textech, kde se mezi vlastní a nevlastní podmnožinou rozlišuje, bývá zvykem k tomu využívat i speciální značení $A \subseteq B$ a $A \subsetneq B$.
Funkce $\sin$, $\cos$, $\mathrm{tg}$ nejsou prosté a tudíž k nim neexistují inverzní funkce. Lze je ovšem zúžit na obor, kde jsou prosté a k těmto prostým zúžením pak sestrojit inverzní funkce. Je ale nekonečně mnoho způsobů, jak tyto funkce zúžit a vyrobit tak prosté funkce. Standardní volba je následující
Odtud plynou následující vztahy
Algebraický výraz $0^0$ definujeme jako $1$. Nula v exponentu vyjadřuje prázdný součin (není co násobit) a výsledkem je proto neutrální prvek vůči násobení, tedy $1$. Podobně u prázdné sumy je výsledkem $0$, neutrální prvek vůči sčítání.
Pokud platí implikace $A \Rightarrow B$, pak o $B$ často mluvíme jako o nutné podmínce pro $A$. Pokud $B$ neplatí, pak nutně nemůže platit $A$ (protože kdyby $A$ platilo, pak platí $B$).