Kvadratickou funkcí nazýváme každou funkci, pro níž existují konstanty $a,b,c\in\mathbb{R}$, s $a \neq 0$ takové, že rovnost
platí pro každé $x\in\mathbb{R}$. Definičním oborem takovéto funkce je dle definice celá reálná osa $\mathbb{R}$. Grafem kvadratické funkce je parabola, viz obrázek č. 4.5. Souřadnice jejího vrcholu snadno odhalíme po úpravě na čtverec:
Tato úprava je motivována jednoduchým požadavkem, aby se po ní nezávisle proměnná $x$ vyskytovala pouze v umocňovaném výrazu (tzv. čtverci). Toho docílíme šikovným doplněním členů s $x^2$ a $x$ tak jak je to zde uvedeno. Snažíme se pouze využít známého vztahu $(x + \beta)^2 = x^2 + 2\beta x + \beta^2$.
Kvadrát závorky v (4.9) je vždy nezáporný. Odtud pak plyne, že vrchol paraboly se nachází v bodě o souřadnicích (horizontální souřadnice (hodnota $x$) vrcholu odpovídá číslu, které vynuluje kvadrát)
Z rovnice (4.9) je patrné, že znaménko koeficientu $a$ rozhoduje o tom, zda jsou všechny funkční hodnoty větší (menší) nebo rovny $c-\frac{b^2}{4a}$. Oborem hodnot naší kvadratické funkce proto je
Pro průsečíky grafu funkce $f$ s osou $x$ platí známý vztah
Rovnice $ax^2 + bx + c = 0$ má tedy reálná řešení za předpokladu nezápornosti diskriminantu $D = b^2 - 4ac$.
Vzorec pro hodnoty kořenů můžeme také odvodit z úpravy na čtverec. Hledáme-li kořeny, tj. řešení rovnice $ax^2 + bx + c = 0$ a použijeme-li rovnosti (4.9) dostáváme po přímočaré úpravě ekvivalentně rovnost
Za předpokladu $D = b^2 - 4ac \geq 0$ odtud lze řešení vyjádřit následovně:
Díky znaménku $\pm$ lze psát souhrnně
což je přesně hledaný vztah (4.10).
$\square$
Na tomto místě je vhodné zdůraznit, že korektních důkazů různých tvrzení může být více. Některé mohou být snazší, některé komplikovanější. Například pokud bychom chtěli pouze ověřit platnost předkládaného tvrzení, tedy že $x_\pm$ dané vztahy (4.10) jsou skutečně kořeny kvadratické funkce (4.8) stačí postupovat následovně58:
Platnost vztahu (4.10) můžeme také velmi snadno ověřit prostým dosazením. Ukažme, že $x_+$ je kořenem naší kvadratické funkce z rovnice (4.8).
Bod $x_+$ je tedy kořenem! Zcela analogicky se dá ověřit, že bod $x_-$ je taktéž kořenem paraboly (4.8). Opět zde ale zdůrazněme, že předpokladem provedení tohoto důkazu je znalost $x_\pm$. Dříve uvedený důkaz toto nevyžadoval, současně hledané hodnoty našel!
$\square$
Nechť $a>b>0$. O číslech $a$ a $b$ říkáme, že jsou ve zlatém poměru59, pokud poměr $a+b$ ku $a$ je stejný jako $a$ ku $b$. Jaký je tento poměr, tedy $\varphi = \frac{a}{b}$?
$\displaystyle\varphi = \frac{1+\sqrt{5}}{2}$.
Ve školních příkladech, jejichž řešení typicky vychází „pěkně,“ lze často kořeny kvadratického polynomu uhodnout. Občas také při přemýšlení pomohou tzv. Viètovy vzorce60, které představují vztahy mezi koeficienty polynomu a jeho kořeny. Pokud platí rovnost polynomů
pak nutně platí rovnost jejich koeficientů, čili po drobné úpravě
Pozor, pro jednoduchost jsme koeficient u kvadratického členu položili roven jedné. To ovšem při hledání kořenů nemá újmu na obecnosti.
Například, máme-li hledat kořeny polynomu $x^2 + 5x + 6$, pak z předchozího pozorování je jejich součin roven $6$ a jejich součet $-5$. Které dvě čísla toto splňují? Přeci $x_+ = -2$ a $x_- = -3$. Platí tedy $x^2 + 5x + 6 = (x + 2)(x + 3)$.
Mějme funkci $f: A \to \mathbb{R}$ ve smyslu definice 4.1. O množině $A$ mluvíme jako o definičním oboru a značíme ji $D_f$. Množinu
nazýváme oborem hodnot funkce $f$.