Jelikož je posloupnost funkce, mohli bychom prostě říci, že vlastnosti funkcí ze sekce 4.2 se vztahují i na posloupnosti. Měli bychom sice pravdu, ale posloupnosti takto neodbudeme. Některé vlastnosti nedávají pro posloupnosti smysl, např. sudost a lichost, které předpokládají, že má funkce definiční obor symetrický vůči nule. Jelikož my jsme si definovali posloupnost jako funkce s definičním oborem $\N$, tak tento předpoklad není splněn.Jiné definice, jako je například monotónnost, jsou pro posloupnosti smysluplné, ale jejich definici lze oproti funkcím zjednodušit. Například rostoucí funkce $f$ je definována takto, funkce $f$ je rostoucí, jestliže pro každé $x$ a $y$ z definičního oboru platí, že je-li $x < y$ pak $f(x) \leq f(y)$, formálně
Když tuto definici přeložíme pro posloupnost, tedy použijeme obvyklejší značení a posloupnost namísto $f$ označíme $a$, proměnné namísto $x$ a $y$ označíme $n$ a $m$, funkční hodnotu v bodě $n$ označíme $a_n$ a za definiční obor dosadíme $\N$, dostaneme:
Tato definice je sice správná a pochopitelná, ale lze ji zjednodušit s využitím jednoduchého pozorování: Pokud $a_n \leq a_m$ platí pro každé $n < m$, určitě platí i pro volbu $m = n + 1$. Pro rostoucí posloupnost tedy určitě pro každé $n$ platí, že $a_n \leq a_{n+1}$. Teď to otočme a předpokládejme, že máme posloupnost, pro kterou dva po sobě jdoucí členy splňují, že ten následující není menší, než ten předchozí; formálně zapsáno platí, že $a_n \leq a_{n+1}$ pro každé $n$. Může pro takovou posloupnost nastat, že například pro $n = 10$ a $m = 15$ bude $a_{10} > a_{15}$? My víme, že pro dva po sobě jdoucí členy toto neplatí, neboli
Když dáme všechny tyto nerovnosti dohromady, dostaneme, že
a tedy nutně i $a_{10} \leq a_{15}$.
Tuto myšlenku lze zobecnit38 pro libovolnou volbu $n$ a $m$ splňujících $n < m$. Platí tedy, že pokud pro každé $n$ je $a_n \leq a_{n+1}$, pak pro každé $n < m$ platí, že $a_n \leq a_m$. Definici rostoucí posloupnosti tak můžeme zjednodušit na následující obvyklejší formu.
Posloupnost $(a_n)_{n=1}^\infty$ je
rostoucí, jestliže $(\forall n \in \N)\big(a_n \leq a_{n+1}\big)$,
ostře rostoucí, jestliže $(\forall n \in \N)\big(a_n < a_{n+1}\big)$,
klesající, jestliže $(\forall n \in \N)\big(a_n \geq a_{n+1}\big)$,
ostře klesající, jestliže $(\forall n \in \N)\big(a_n > a_{n+1}\big)$,
monotonní, jestliže je rostoucí nebo klesající,
ryze monotonní, jestliže je ostře rostoucí nebo ostře klesající.
konstantní, jestliže pro každé $n$ platí, že $a_n = a_{n+1}$.
U některých posloupností je jejich monotónnost zřejmé, příkladem může být exponenciální posloupnost $(2^n)_{n=1}^\infty$ z příkladu 9.1. Ta je rostoucí a to dokonce hodně rychle a ostře. Abychom to dokázali, měli bychom pro libovolné $n$ ukázat, že $2^n < 2^{n+1}$, což je můžeme také vyjádřit jako
což je zřejmé, protože $\frac{2^{n+1}}{2^n} = 2$.
Funkce $f$ se nazývá
sudá, jestliže $(\forall x \in D_f)((-x \in D_f) \ \text{a} \ (f(-x) = f(x)))$,
lichá, jestliže $(\forall x \in D_f)((-x \in D_f) \ \text{a} \ (f(-x) = -f(x)))$,
periodická s periodou $T > 0$, jestliže $(\forall x \in D_f)((x \pm T \in D_f) \ \text{a} \ (f(x) = f(x \pm T)))$.
Funkce $f$ s definičním oborem $D_f \subset \mathbb R$ je na intervalu $A \subset D_f$
rostoucí, jestliže $(\forall x,y \in A)\big(x < y \Rightarrow f(x) \leq f(y)\big)$, slovně: jestliže pro každé $x$ a $y$ z množiny $A$ platí, že je-li $x < y$ pak $f(x) \leq f(y)$,
ostře rostoucí, jestliže $(\forall x,y \in A)\big(x < y \Rightarrow f(x) < f(y)\big)$,
klesající, jestliže $(\forall x,y \in A)\big(x < y \Rightarrow f(x) \geq f(y)\big)$,
ostře klesající, jestliže $(\forall x,y \in A)\big(x < y \Rightarrow f(x) > f(y)\big)$,
monotonní, jestliže je rostoucí nebo klesající,
ryze monotonní, jestliže je ostře rostoucí nebo ostře klesající.
Pokud tyto přívlastky použijeme bez udání konkrétního intervalu, tak tím máme na mysli situaci, kdy je funkce definována právě na intervalu a uvedená vlastnost platí na jejím definičním oboru.