Inverzní funkci k exponenciální funkci o základu $a$, $0 < a \neq 1$, kterážto je prostá, nazýváme logaritmem o základu $a$ a značíme $\log_a$. Definičním oborem exponenciální funkce bylo celé $\R$ a oborem hodnot interval $(0,+\infty)$. Odtud plyne, že definičním oborem logaritmu je $D_{\log_a} = (0,+\infty)$ a oborem hodnot logaritmu je $H_{\log_a} = \R$.
S logaritmem se čtenář již v praxi jistě nepřímo setkal. Například Richterova stupnice (vyjadřující intenzitu otřesů) nebo decibelová škála (měřící intenzitu zvuku) jsou logaritmické.
Z vlastností exponenciály a definice logaritmu jako inverzní funkce k ní lze odvodit důležité vlastnosti logaritmu,
První dvě vlastnosti, (8.6) a (8.7), jsou pouze vyjádřením inverzního vztahu mezi exponenciálou a logaritmem, platí tedy definitoricky. Dokažme si vlastnost (8.8). Pro kladná $x,y$ existují reálná $u,v$ taková, že
Odtud
Takže
Podobným způsobem lze dokázat vlastnost (8.9).
Doplňkové povídání o logaritmu nabízíme čtenáři ve Videu 8.2. Ve Videu 8.3 se pak zabýváme logaritmem a exponenciálou s obecným základem.
Video 8.2: Povídání o přirozeném logaritmu.
Video 8.3: Exponenciála a logaritmus s obecným základem.
Čtenář je jistě seznámen s operací tzv. odlogaritmování. Tedy tvrzením, že pokud
pro nějaká $x,y > 0$ a $0 < a \neq 1$, pak
Tato operace není nijak magická. Jde pouze o využití prostoty funkce $\log_a$. Stejná úprava je korektní pro libovolnou prostou funkci (v případě prosté funkce $f$ je totiž rovnost obrazů $f(x) = f(y)$ ekvivalentní rovnosti vzorů $x = y$)!
Jaký je definiční obor funkce $f(x) = \log_a(x^2)$?
$\square$
Dokažte vzorec (8.9).
Soustřeďme se nyní na pár okamžiků na přirozený logaritmus, podobné úvahy platí ale i obecně. Zajímavou vlastností logaritmu $\ln$ je jeho pomalý růst. Až budete později během studia zkoumat efektivitu algoritmů, tak budete rádi, když získáte ve vyjádření „složitosti“ logaritmus. Typicky například běh programu v závislosti na velikosti vstupu $N$ popsaný funkcí $N^2$ je výrazně pomalejší (a tedy pro nás i horší) než ten popsaný funkcí $N \ln N$.
Uvedenou pomalost lze pěkně vidět ve vztahu (8.9). Vemte si opět přirozený logaritmus $\ln$ a zvolte například $x = 1\,000\,000 = 10^6$, pokusné velké číslo. Pro funkční hodnotu ale platí $\ln(10^6) = 6 \cdot \ln(10)$, tj. exponent se převádí pouze na násobení logaritmem základu (zde cca $2.3$; srovnejte to s kvadratickou funkcí $x^2$, která při tomto experimentu skočí do astronomických čísel $(10^6)^2 = 10^{12}$).